Příběh je mrtev? Schizmata a dilemata moderní prózy.

Téma knihy je stanoveno jako otázka: je v moderní próze (zhruba po G. Flaubertovi) ještě možný příběh? A pokud je možný, tak za jakou cenu? Proč prozaik 20. století příběhu nevěří? Čím vším si ho musí zasloužit a co musí udělat, aby byl — jako vypravěč příběhu — pro svého čtenáře důvěryhodný? V první části se autor snaží nastínit hlavní problémy moderní prózy. Jsou jimi především rozchod fabulace a vyprávění a zbytnění racionality (vědění, vědomí, myšlení). Zatímco prozaik 19. století se mohl spolehnout na to, že „vyprávět“ a „vědět“ se nacházejí v souladu, pro prozaika 20. století je tento soulad ztracen: „vědět“ se postavilo proti „vyprávět“. Druhá část knihy se skládá z 55 konkrétních pozorování, jež jsou seskupena do pěti tematických okruhů. Konkrétní interpretace se týkají jednotlivých děl české a světové literatury, dílčích míst těchto děl, dvou tematicky příbuzných děl atd.: Smrti v Benátkách od Th. Manna, Rothova Pochodu Radeckého, Hnusu od J.-P. Sartra, Života a díla skladatele Foltýna od K. Čapka, Oka uragánu P. Whitea, próz I. B. Singera, Bykavova Lomu, Psí kůže V. Körnera ad.