Třešňákovým stylem rozhodně není vyprávění příběhu s pevnou obsahovou strukturou a čitelnou dějovou linií. Jeho způsob psaní je blízký literárnímu undergroundu. Původní část příběhu (...a pobíd koně ostružinou) napsal autor začátkem sedmdesátých let a poprvé vyšla v samizdatové edici Petlice. Na ní navázal mnohem obsáhlejším pokračováním, které nese název Evangelium podle toho, koho Adam cestou potkal. Adam, redaktor deníku Karlín Herald Tribjůn, má za úkol sepsat reportáž o kapele The Apostels Revival Banda, která je jakousi kopií bývalé amatérsko-judské hudební skupiny The Apostels. Musí se za ní vypravit do Jeruzaléma a při psaní nesmí používat slabiku ČU, která je zakázaná cenzorem. Absurdnost této zápletky je příznačná pro celý příběh, jehož dějová i myšlenková rozevlátost roste s každou novou postavou, s každým dalším Adamovým prožitkem, aniž by spěla k jakémukoliv rozuzlení nebo zřetelnému názorovému závěru. Třešňák zkrátka na čtenáře chrlí své nejniternější pocity a nechává ho, aby si s nimi poradil podle svých možností. Ti, kteří mají tento způsob improvizace v oblibě, však v knize objeví spoustu podnětů a podobenství, specifickou atmosféru i mírně provokující jazykovou originalitu.