Životy Evy L.: příběh dívky, co přežila šoa, a knihy, co nikdy nekončila.

Eva Erbanová (rozená Levitová) se vrací do dob dětství v harmonickém prostředí středostavovské rodiny. Roku 1941 však byla deportována do Terezína, později do Osvětimi. Na sklonku války se jí podařilo uprchnout z pochodu smrti, který však nepřežila její maminka. Po válce absolvovala Eva Levitová v Praze ošetřovatelskou školu, roku 1949 odešla spolu s manželem do Izraele, kde našla v Haifě a později v Aškelonu nový domov. Vzpomínky jsou doplněny v závěru bilančním rozhovorem s protagonistkou knihy. Text doplňují černobílé fotografie z rodinného archivu.