PhDr. Jan Kefer (1906–1941) patří mezi nejznámější představitele novodobého českého hermetismu. Ačkoliv zemřel v pouhých pětatřiceti letech v koncentračním táboře Flossenbürg, zůstalo po něm úctyhodné dílo. Byl vůdčí osobností společnosti Universalia, věnoval se intenzivní přednáškové činnosti, překládal (zejména knihy Eliphase Léviho), psal články, redigoval revui Logos, vydal knihy Praktická astrologie, Theurgie, Theurgie magické evokace a nedokončené dílo Syntetická magie. Od roku 1935 mu stála po boku manželka Dagmar Keferová, roz. Moosová (1916–1942).
Kniha „Spojeni jménem Kefer“ je koncipována jako pocta manželům Keferovým. Tvoří ji čtveřice textů různých autorů: doslov k porevolučnímu vydání Keferovy Syntetické magie od D. Ž. Bora, dosud nepublikované vzpomínky na život s rodiči od Reginalda Kefera (*1936), Zuzanou Zadrobílkovou podrobně zpracovaná chronologie života a díla Jana a Dagmar Keferových a závěrečné zhodnocení významu Jana Kefera pro český hermetismus od Lukáše Loužeckého. Textovou část doplňuje bohatá obrazová příloha.
Titul „Spojeni jménem Kefer“ odkazuje nejen na manželský svazek Keferových, ale také na nekončící řetěz spojení, který k sobě váže zájemce o novodobý český hermetismus, jeho historii a tradici. Keferův odkaz je nadčasový a dodnes živý nejen mezi esoteriky, ale také mezi badateli zabývajícími se kulturní historií střední Evropy. Vzpomínka na manžele Keferovy v sobě obsahuje zároveň výzvu – k hlubšímu studiu, osobní transformaci a odvaze stát na straně pravdy i ve chvílích temnoty.