Jiří Jilovský (1884-1958), český malíř, grafik a scénograf. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (ateliér E. K. Lišky a Jakuba Schikanedera, prof. Jana Preislera a Felixe Jeneweina), posléze na Akademii výtvarných umění v Praze (speciálka Františka Thieleho).
Po nacistické okupaci českých zemí byli postupně do terezínského ghetta deportováni Jilovského sourozenci se svými rodinami a nakonec také jeho starší syn Hanuš. Začátkem března 1943 byl Jiří Jilovský s manželkou Marií zatčen pro ilegální korespondenci se svým synem. Koncem září 1943 byli deportováni do věznice gestapa na Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl Jilovský poslán v únoru 1944 do Osvětimi a jeho žena do Ravensbrücku. V listopadu 1944 se Jiří Jilovský dostal do Sachsenhausenu, kde se stal členem tzv. „padělatelského komanda“. Koncem února 1945 byla padělatelská dílna evakuována do Mauthausenu, v březnu do tábora Schlier-Redl-Zipfu a nakonec do koncentračního tábora v Ebensee. Ten byl v květnu roku 1945 osvobozen americkou armádou. Dne 21. května 1945 se Jiří Jilovský vrátil po dvou letech v nacistických koncentračních táborech do Prahy. V Osvětimi zahynuli jeho synové Hanuš a Arnošt, mnozí z jeho sourozenců a příbuzných. Jeho manželka Marie onemocněla v Ravensbrücku plicní tuberkulózou a na její následky v lednu 1948 zemřela.
Jilovský se snažil vrátit ke své práci, od roku 1949 byl členem Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze a krátce také členem nově založeného Svazu československých výtvarných umělců.