Konstelace začíná jako obvykle úvodem editora a obsahuje připomenutí odchodu respektovaného astrologa Jožky Kulovaného, následované pěti pracemi k inspiraci astrologickému myšlení.
Jako prvý uvádíme příspěvek Petra Trnky s názvem Čas narození neznámý? Autor ukazuje důležitost znalosti co nejpřesnějšího času zrození člověka a na příkladu z praxe ukazuje cestu, kterou se lze dát i když není čas zrození vůbec znám.
Jako druhý příspěvek přinášíme příspěvek Petra Rastokina s názvem Proč je zodiakálních znamení právě 12? Autor v něm navazuje na svou předchozí práci 22 písmen a aspekty z Konstelace č. 54-55 a matematickými prostředky odvozuje, že základní dělení ekliptiky je právě dvanáct zodiakálních znamení, jako důsledek propojení dvou oběžných rovin - roviny ekliptiky a roviny zemského rovníku.
Třetím příspěvkem je příspěvek historika Zdeňka Žaluda s názvem Meč Gustava II. Adolfa – mezi amuletem a jezuitským podvrhem. Autor nás po nutném úvodu do materiálních okolností a formy amuletů v krátkém přehledu přivádí k jejich spojení s hermetickými odvětvími magie, alchymie a astrologie. Poté nás seznamuje se závěrem životního příběhu švédského krále Gustav II. Adolfa, který zemřel násilnou smrtí navzdory osobnímu meči, který podle tradovaných zpráv měl být jeho bezpečným ochraňujícím amuletem. Následně zkoumá známé varianty příběhu onoho meče po jeho smrti, spolu s ochrannými texty, značkami a osobnostmi, které s ním po smrti krále mohly či přišly do styku.
Čtvrtý příspěvek je překlad celé předmluvy Charlese E. O. Cartera k jeho práci Symbolické direkce v moderní astrologii od Emanuela Šimandla. Přináší "zákulisní pohled" prominentního anglického astrologa dvacátého století Charlese E. O. Cartera na okolí a ducha jím sepsané práce, se kterou se můžeme seznámit ve výtahu v následujícím příspěvku.
Pátým příspěvkem pod názvem Symbolické direkce v moderní astrologii je autorský výtah J. Šoba ze samizdatového překladu E. Šimandla stejnojmenné průkopnické práce Charlese E. O. Cartera. Ten v ní zkoumá časové míry zodiaku jakožto řídicí hodnoty klíčů pro symbolický posun prvků radixu, které vytvářejí tímto pohybem symbolickou direkci vztahující se k původním postavením prvků radixu. Jeho záměrem bylo nalézt rychlejší techniku pro vyhodnocení budoucí kvality času než se provádí klasickými primárními direkcemi. Svůj přístup a úvahy ilustruje na 9 příkladech jím navrženého systému vedení a čtení direkcí. K myšlenkám Ch. Cartera jsou často ve výtahu připojovány komentáře J. Šoba i E. Šimandla.
Zdeněk Bohuslav