Autoportrét neboli Poslední večeře

V psychologickém románu rozvíjí vlámský prozaik a dramatik fiktivní dialog stárnoucího bankéře s vlastním svědomím a kreslí tak portrét člověka, za jehož společenskou vážností a bezúhoností se skrývá zbabělost, sobectví apokrytectví. Kniha byla v Belgii a Holandsku vyznamenána státní cenou za literaturu.